Anděl

Z rozmlá¡ceného kostela
v krabici s kusem má½dla
přinesl jsem si anděla
Polá¡mali mu křá­dla
Dá­val se na mě oddaně
já¡ měl jsem trochu trému
tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému

A proto prosá­m věř mi
chtěl jsem ho žá¡dat
aby mi mezi dveřmi pomohl há¡dat
co mě čeká¡
a nemine
co mě čeká¡
a nemine

Pak hlá­dali jsme oblohu
pozorujá­ce ptá¡ky
debatujá­ce o Bohu
a hraná­ na vojá¡ky
Do tvá¡ře jsem mu neviděl
pokoušel se ji schovat
To asi ptá¡kům zá¡viděl
že mohou poletovat

A proto prosá­m věř mi
chtěl jsem ho žá¡dat
aby mi mezi dveřmi
pomohl há¡dat
co mě čeká¡
a nemine
co mě čeká¡
a nemine

Když novinky mi sděloval
u okna do ložnice
já¡ křá­dla jsem mu ukoval
z mosazné ná¡bojnice
A tak jsem pozbyl anděla
on oknem odletěl mi
vÅ¡ak přá­tel prá½ mi udělá¡
nového z mojá­ helmy

A proto prosá­m věř mi
chtěl jsem ho žá¡dat
aby mi mezi dveřmi
pomohl há¡dat
co mě čeká¡
a nemine
co mě čeká¡
a nemine