Chmýří

Zas a znovu,

jak baletky na ostří nože,

tančíme v dlani

složen z bolesti a krás.



Máme bod zlomu,

co se strachem tiše chvěje

a křičí přes závěje,

když po zádech jde mráz.



A pak se svlečem ze zažloutlých negativů,

jazykem s patra snímám ti chmýří

a břehy bez přílivu

pak v kleče stoupám pod hladinu.

To ticho vykřičníků mě tlačí

na hrudníku,

když se svlečem.



Pak zas a znovu,

roztříbený v tisích kousků,

zacuhcaný do ubrousku

z potem našich těl.



Ten svuj bod zlomu

v lesku odrazových sklíček

vypadlých zpod víček

prosím, že bych třeba chtěl



A pak se svlečem ze zažloutlých negativů,

jazykem s patra snímám ti chmýří

a břehy bez přílivu

pak v kleče stoupám pod hladinu.

To ticho vykřičníků mě tlačí

na hrudníku,

když se svlečem.