Ptakoprav

V prstech držím peří sojčí,
někde v hloubi srdce trojčí,
pod mechem tlí temný stín.
V zádech cítím pohled soví,
v křídlech bolest, kdo mi poví,
kam hlavu svou uložím.

Vánek moje pírka čechrá,
noc mě hlasem sýčka leká,
oh, temné struny lesa zní.
V hnízdech hledám kámen drahý
ve tmě kouzel ať mi praví,
kam poslední chrám postavím.
Průvanem proskočí stín,
stín z kostí a z pohrobin.

V kapradí se ukrývám,
kam strach se poděl,
jen On ví sám, že utíkám
a Návu jsem zas o krok blíž.
Dračí zub a kouzel klam,
Pomurnikův výkřik znám,
zní jako hádkův hlas
a vůně blínu vábí nás
tolikrát,
kolik síly ve mně,
když jsem byl mlád.

Bludný kořen odkrývám,
zůstal jsem sám,
jen já sám,
na zemi ulehám
a Návu jsem zas o krok blíž

Jasný bože
tři tváře máš
Svaroga, Peruna i Velese
v sobě objímáš.
Ochraň nás před hadem černým
my zůstanem tvým
lidem věrným…