Poslední Slova Nepatøí Nám

Nad Svìtem visí bolestná tma,
ohnivá záøe v pozadí hor,
Noe si staví už druhý vor,
zaèíná Osudu krvavá hra.

Zlovìstnì Zemì se zachvìla,
hlasitì puklo lítého cosi
a ve tmì obøadné stojí teï kdosi,
to Rytíø smrti povstal z popela.
V mìsíèním svitu zbroj se mu blýská,
hladovì meèem do štítu tøíská,
z èepele stéká krev jak mor èerná,
zbraò je mu navìky milenka vìrná.

Poslední slova nepatøí nám,
koneèný ortel vynese Smrt,
srovnej se s tím, žes' navìky ztvrd,
a už jsi žebrák anebo pán.

Ovzduší bzuèí co vèelí roj,
dusno a horko koøení noc,
z pohoøí mlžného jde temná moc,
to dalších Rytíøù pøijíždí voj.
Kupøedu letí divý oø vraný,
jiskry a plameny na všechny strany,
tryskem se øítí za pánem svým,
Rytíøem nejdøív oživlým.
Poslední slova nepatøí nám,...

Mocný ten velitel již pevnì sedí,
do slabin bodne vìrného vraníka,
tu mezi živými nastane panika,
co asi pøijde, všichni už vìdí.
Barbarský akord pro útok poslední,
ta bitva skonèí, døív než se rozední,
ukonèí epochu smrtelných lidí,
právem se na trùnì mocná Smrt vidí...

Poslední slova teï patøí Jí,
nadešel konec lidského žití,
urvány konce života nití,
šílený chechot nocí jen zní